únik
Étymologie
- Déverbal de unikat (« fuir »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | únik | úniky |
| Génitif | úniku | úniků |
| Datif | úniku | únikům |
| Accusatif | únik | úniky |
| Vocatif | úniku | úniky |
| Locatif | úniku | únicích |
| Instrumental | únikem | úniky |
únik \Prononciation ?\ masculin inanimé