Ώρος

Étymologie

Du grec ancien Ὧρος, Hôros.

Nom propre

Cas Singulier Pluriel
Nominatif ο  Ώρος οι 
Génitif του  Ώρου των 
Accusatif το(ν)  Ώρο τους 
Vocatif Ώρε

Ώρος, Óros \ˈo.ɾos\ masculin

  1. (Divinité) Horus.