σπῆλυγξ
Grec ancien
Étymologie
- De σπέος, spéos (« grotte »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | Duel | |||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominatif | ὁ | σπῆλυγξ | οἱ | σπήλυγγες | τὼ | σπήλυγγε |
| Vocatif | σπῆλυγξ | σπήλυγγες | σπήλυγγε | |||
| Accusatif | τὸν | σπήλυγγᾰ | τοὺς | σπήλυγγᾰς | τὼ | σπήλυγγε |
| Génitif | τοῦ | σπήλυγγος | τῶν | σπηλύγγων | τοῖν | σπηλύγγοιν |
| Datif | τῷ | σπήλυγγῐ | τοῖς | σπήλυγξῐ(ν) | τοῖν | σπηλυγγοῖν |
σπῆλυγξ, spễlugx *\ˈspɛːˌ.lyŋkʰs\ masculin
Synonymes
Dérivés dans d’autres langues
- Latin : spelunca
Références
- Anatole Bailly, Abrégé du dictionnaire grec-français, Hachette, 1901