сѫкъ

Étymologie

De l’indo-européen commun *k̂ak-, k̂ank-[1][2] branche ») qui donne aussi le gaulois *cencto-. Apparenté à соха, sokha, au lituanien šaka branche »), au sanskrit शाखा, śākhā branche »)[1].

Nom commun

сѫкъ (sǫkŭ) masculin

  1. Morceau de bois, copeau.

Dérivés dans d’autres langues

  • Bulgare : сък, sǎ́k
  • Polonais : sęk
  • Russe : сук, suk
  • Slovaque : suk
  • Tchèque : suk

Références

  • Josef Kurz et al. (éditeurs), Slovník jazyka staroslověnského [Dictionnaire du vieux slave] (Lexicon linguae palaeoslovenicae), Nakladatelství Československé akademie věd/Euroslavica, Prague, 1958-1994
  1. 1 2 Julius Pokorny, Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, 1959 → consulter cet ouvrage
  2. Max Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch, Winter, Heidelberg 1953–1958 ; traduit en russe : Этимологический словарь русского языка, Progress, Moscou, 1964–1973