Conjugaison:italien/accommiatare
accommiatare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.
Modes impersonnels
| Mode | Présent | Passé | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Infinitif | accommiatare | \ak.kom.mja.ˈta.re\ | avere | accommiatato | \a.ˈve.re ak.kom.mja.ˈta.to\ |
| Gérondif | accommiatando | \ak.kom.mja.ˈtan.do\ | avendo | accommiatato | \a.ˈven.do ak.kom.mja.ˈta.to\ |
| Participe | accommiatante | \ak.kom.mja.ˈtan.te\ | accommiatato | \ak.kom.mja.ˈta.to\ | |
Indicatif
Conditionnel
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Subjonctif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Impératif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||