Conjugaison:italien/esortare

esortare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.



Modes impersonnels

Indicatif

Présent
(io)   esorto \e.ˈzor.to\
(tu)   esorti \e.ˈzor.ti\
(lui / lei)   esorta \e.ˈzor.ta\
(noi)   esortiamo \e.zor.ˈtja.mo\
(voi)   esortate \e.zor.ˈta.te\
(loro)   esortano \e.ˈzor.ta.no\
Passé composé
(io)  ho esortato \o e.zor.ˈta.to\
(tu)  hai esortato \ˈai e.zor.ˈta.to\
(lui / lei)  ha esortato \a e.zor.ˈta.to\
(noi)  abbiamo esortato \ab.bj.ˈa.mo e.zor.ˈta.to\
(voi)  avete esortato \a.ˈve.te e.zor.ˈta.to\
(loro)  hanno esortato \ˈan.no e.zor.ˈta.to\
Imparfait
(io)   esortavo \e.zor.ˈta.vo\
(tu)   esortavi \e.zor.ˈta.vi\
(lui / lei)   esortava \e.zor.ˈta.va\
(noi)   esortavamo \e.zor.ta.ˈva.mo\
(voi)   esortavate \e.zor.ta.ˈva.te\
(loro)   esortavano \e.zor.ˈta.va.no\
Plus-que-parfait
(io)  avevo esortato \a.ˈve.voe.zor.ˈta.to\
(tu)  avevi esortato \a.ˈve.vi e.zor.ˈta.to\
(lui / lei)  aveva esortato \a.ˈve.va e.zor.ˈta.to\
(noi)  avevamo esortato \a.ve.ˈva.mo e.zor.ˈta.to\
(voi)  avevate esortato \a.ve.ˈva.te e.zor.ˈta.to\
(loro)  avevano esortato \a.ˈve.va.no e.zor.ˈta.to\
Passé simple
(io)   esortai \e.zor.ˈta.i\
(tu)   esortasti \e.zor.ˈta.sti\
(lui / lei)   esortò \e.zor.ˈto\
(noi)   esortammo \e.zor.ˈtam.mo\
(voi)   esortaste \e.zor.ˈta.ste\
(loro)   esortarono \e.zor.ˈta.ro.no\
Passé antérieur
(io)  ebbi esortato \ˈeb.bi e.zor.ˈta.to\
(tu)  avesti esortato \a.ˈves.ti e.zor.ˈta.to\
(lui / lei)  ebbe esortato \ˈeb.be e.zor.ˈta.to\
(noi)  avemmo esortato \a.ˈvem.mo e.zor.ˈta.to\
(voi)  aveste esortato \a.ˈves.te e.zor.ˈta.to\
(loro)  ebbero esortato \ˈeb.be.ro e.zor.ˈta.to\
Futur simple
(io)   esorterò \e.zor.te.ˈro\
(tu)   esorterai \e.zor.te.ˈra.i\
(lui / lei)   esorterà \e.zor.te.ˈra\
(noi)   esorteremo \e.zor.te.ˈre.mo\
(voi)   esorterete \e.zor.te.ˈre.te\
(loro)   esorteranno \e.zor.te.ˈran.no\
Futur antérieur
(io)  avrò esortato \a.ˈvro e.zor.ˈta.to\
(tu)  avrai esortato \a.ˈvrai e.zor.ˈta.to\
(lui / lei)  avrà esortato \a.ˈvra e.zor.ˈta.to\
(noi)  avremo esortato \a.ˈvre.mo e.zor.ˈta.to\
(voi)  avrete esortato \a.ˈvre.te e.zor.ˈta.to\
(loro)  avranno esortato \a.ˈvran.no e.zor.ˈta.to\

Conditionnel

Présent
(io)   esorterei \e.zor.te.ˈre.i\
(tu)   esorteresti \e.zor.te.ˈre.sti\
(lui / lei)   esorterebbe \e.zor.te.ˈreb.be\
(noi)   esorteremmo \e.zor.te.ˈrem.mo\
(voi)   esortereste \e.zor.te.ˈre.ste\
(loro)   esorterebbero \e.zor.te.ˈreb.be.ro\
Passé
(io)  avrei esortato \a.ˈvre.i e.zor.ˈta.to\
(tu)  avresti esortato \a.ˈvres.ti e.zor.ˈta.to\
(lui / lei)  avrebbe esortato \aˈ.vreb.be e.zor.ˈta.to\
(noi)  avremmo esortato \a.ˈvrem.mo e.zor.ˈta.to\
(voi)  avreste esortato \a.ˈvres.te e.zor.ˈta.to\
(loro)  avrebbero esortato \a.ˈvreb.be.ro e.zor.ˈta.to\

Subjonctif

Présent
che (io)   esorti \e.ˈzor.ti\
che (tu)   esorti \e.ˈzor.ti\
che (lui / lei)   esorti \e.ˈzor.ti\
che (noi)   esortiamo \e.zor.ˈtja.mo\
che (voi)   esortiate \e.zor.ˈtja.te\
che (loro)   esortino \e.ˈzor.ti.no\
Passé composé
che (io)  abbia esortato \ab.ˈbja e.zor.ˈta.to\
che (tu)  abbia esortato \ab.ˈbja e.zor.ˈta.to\
che (lui / lei)  abbia esortato \ab.ˈbja e.zor.ˈta.to\
che (noi)  abbiamo esortato \ab.bj.ˈa.mo e.zor.ˈta.to\
che (voi)  abbiate esortato \ab.bjˈa.te e.zor.ˈta.to\
che (loro)  abbiano esortato \ab.ˈbj.a.no e.zor.ˈta.to\
Imparfait
che (io)   esortassi \e.zor.ˈtas.si\
che (tu)   esortassi \e.zor.ˈtas.si\
che (lui / lei)   esortasse \e.zor.ˈtas.se\
che (noi)   esortassimo \e.zor.tas.ˈsi.mo\
che (voi)   esortaste \e.zor.ˈta.ste\
che (loro)   esortassero \e.zor.ˈtas.se.ro\
Plus-que-parfait
che (io)  avessi esortato \a.ˈves.si e.zor.ˈta.to\
che (tu)  avessi esortato \a.ˈves.si e.zor.ˈta.to\
che (lui / lei)  avesse esortato \a.ˈves.sa e.zor.ˈta.to\
che (noi)  avessimo esortato \a.ves.ˈsi.mo e.zor.ˈta.to\
che (voi)  aveste esortato \a.ˈves.te e.zor.ˈta.to\
che (loro)  avessero esortato \a.ˈves.se.ro e.zor.ˈta.to\

Impératif