Conjugaison:italien/impattare
impattare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.
Modes impersonnels
| Mode | Présent | Passé | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Infinitif | impattare | \im.pat.ˈta.re\ | avere | impattato | \a.ˈve.re im.pat.ˈta.to\ |
| Gérondif | impattando | \im.pat.ˈtan.do\ | avendo | impattato | \a.ˈven.do im.pat.ˈta.to\ |
| Participe | impattante | \im.pat.ˈtan.te\ | impattato | \im.pat.ˈta.to\ | |
Indicatif
Conditionnel
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Subjonctif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Impératif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||