Conjugaison:italien/profetare
profetare, verbe régulier du premier groupe, conjugué avec l’auxiliaire avere.
Modes impersonnels
| Mode | Présent | Passé | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Infinitif | profetare | \pro.fe.ˈta.re\ | avere | profetato | \a.ˈve.re pro.fe.ˈta.to\ |
| Gérondif | profetando | \pro.fe.ˈtan.do\ | avendo | profetato | \a.ˈven.do pro.fe.ˈta.to\ |
| Participe | profetante | \pro.fe.ˈtan.te\ | profetato | \pro.fe.ˈta.to\ | |
Indicatif
Conditionnel
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Subjonctif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Impératif
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||