botuvá
Étymologie
- Dérivé de bota (« sucre »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | botuvá | botuvayá | botuvatá |
| 2e du sing. | botuval | botuvayal | botuvatal |
| 3e du sing. | botuvar | botuvayar | botuvatar |
| 1re du plur. | botuvat | botuvayat | botuvatat |
| 2e du plur. | botuvac | botuvayac | botuvatac |
| 3e du plur. | botuvad | botuvayad | botuvatad |
| 4e du plur. | botuvav | botuvayav | botuvatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
botuvá \bɔtuˈva\ ou \botuˈva\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « botuvá [botuˈva] »
Références
- « botuvá », dans Kotapedia