dědičný

Étymologie

Dérivé de dědic (« héritier »), avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif dědičný dědičná dědičné
vocatif dědičný dědičná dědičné
accusatif dědičného dědičný dědičnou dědičné
génitif dědičného dědičné dědičného
locatif dědičném dědičné dědičném
datif dědičnému dědičné dědičnému
instrumental dědičným dědičnou dědičným
pluriel nominatif dědiční dědičné dědičná
vocatif dědiční dědičné dědičná
accusatif dědičné dědičná
génitif dědičných
locatif dědičných
datif dědičným
instrumental dědičnými

dědičný \ɟɛɟɪt͡ʃniː\

  1. Héréditaire.
    • Český trůn je dědičný v habsburském rodu do vymření rodu po meči.
      Le trône tchèque est héréditaire au sein des Habsbourg jusqu’à l’exctinction de la lignée par l’épée. (veritas.evangnet.cz)#* Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
    • Je rakovina prsu a vaječníků dědičná?
      Le cancer du sein et des ovaires est-il héréditaire ?

Dérivés

  • dědičně (« héréditairement »)
  • dědičnost (« hérédité »)

Apparentés étymologiques

Vocabulaire apparenté par le sens

  • dědičný figure dans le recueil de vocabulaire en tchèque ayant pour thème : maladie.

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.