dělostřelectvo
Étymologie
- Dérivé de dělostřelec (« artilleur »), avec le suffixe -stvo.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | dělostřelectvo | dělostřelectva |
| Génitif | dělostřelectva | dělostřelectev |
| Datif | dělostřelectvu | dělostřelectvům |
| Accusatif | dělostřelectvo | dělostřelectva |
| Vocatif | dělostřelectvo | dělostřelectva |
| Locatif | dělostřelectvě ou dělostřelectvu |
dělostřelectvech |
| Instrumental | dělostřelectvem | dělostřelectvy |
dělostřelectvo \ɟɛlɔˌstr̝̊ɛlɛt͡stvɔ\ neutre
- (Militaire) Artillerie.
Jízdní dělostřelectvo.
- Artillerie montée.
Prononciation
- Brno-venkov (Tchéquie) : écouter « dělostřelectvo [Prononciation ?] »
Voir aussi
- dělostřelectvo sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage