dusný
: dušný, dusny
Étymologie
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | dusný | dusná | dusné | |
| vocatif | dusný | dusná | dusné | ||
| accusatif | dusného | dusný | dusnou | dusné | |
| génitif | dusného | dusné | dusného | ||
| locatif | dusném | dusné | dusném | ||
| datif | dusnému | dusné | dusnému | ||
| instrumental | dusným | dusnou | dusným | ||
| pluriel | nominatif | dusní | dusné | dusná | |
| vocatif | dusní | dusné | dusná | ||
| accusatif | dusné | dusná | |||
| génitif | dusných | ||||
| locatif | dusných | ||||
| datif | dusným | ||||
| instrumental | dusnými | ||||
dusný \Prononciation ?\ (comparatif : dusnější, superlatif : nejdusnější)
- Étouffant, suffocant.
- Dusný vzduch, air lourd, étouffant.
- Peu aéré.
- Dusná místnost, endroit peu aéré.
Antonymes
- vzdušný (« aéré »)
Dérivés
- dusně
- dusno (« chaleur étouffante »)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage