eeptá
: eepta
Étymologie
- Dérivé de eepta (« plaie »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | eeptá | eeptayá | eeptatá |
| 2e du sing. | eeptal | eeptayal | eeptatal |
| 3e du sing. | eeptar | eeptayar | eeptatar |
| 1re du plur. | eeptat | eeptayat | eeptatat |
| 2e du plur. | eeptac | eeptayac | eeptatac |
| 3e du plur. | eeptad | eeptayad | eeptatad |
| 4e du plur. | eeptav | eeptayav | eeptatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
eeptá \ɛɛpˈta\ ou \eepˈta\ ou \eɛpˈta\ ou \ɛepˈta\ transitif
Prononciation
- France : écouter « eeptá [ɛɛpˈta] »
Références
- « eeptá », dans Kotapedia