kobulú
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kobulú | kobuluyú | kobulutú |
| 2e du sing. | kobulul | kobuluyul | kobulutul |
| 3e du sing. | kobulur | kobuluyur | kobulutur |
| 1re du plur. | kobulut | kobuluyut | kobulutut |
| 2e du plur. | kobuluc | kobuluyuc | kobulutuc |
| 3e du plur. | kobulud | kobuluyud | kobulutud |
| 4e du plur. | kobuluv | kobuluyuv | kobulutuv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « kobulú [kɔbuˈlu] »
Références
- « kobulú », dans Kotapedia