kronika
Étymologie
- Du latin chronica.
Nom commun
kronika \Prononciation ?\
Dérivés
- kronikari (« chroniqueur »)
Voir aussi
- Kronika (argipena) sur l’encyclopédie Wikipédia (en basque)
Références
Étymologie
- Du latin chronicus.
Adjectif
kronika \krɔ.ˈni.ka\
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kronika | kroniki |
| Vocatif | kroniko | kroniki |
| Accusatif | kronikę | kroniki |
| Génitif | kroniki | kroniek |
| Locatif | kronice | kronikach |
| Datif | kronice | kronikom |
| Instrumental | kroniką | kronikami |
kronika \krɔ̃ɲika\ féminin
Dérivés
- kronikarz (« chroniqueur »)
Voir aussi
- kronika sur l’encyclopédie Wikipédia (en polonais)
Références
- Cette page comporte des éléments adaptés ou copiés de l’article du Wiktionnaire en polonais, sous licence CC BY-SA 4.0 : kronika (liste des auteurs et autrices).
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kronika | kroniky |
| Génitif | kroniky | kronik |
| Datif | kronice | kronikám |
| Accusatif | kroniku | kroniky |
| Vocatif | kroniko | kroniky |
| Locatif | kronice | kronikách |
| Instrumental | kronikou | kronikami |
kronika \krɔnɪka\ féminin
- (Littérature) Chronique.
Mezi významné kroniky českého středověku patří Kosmova kronika.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Dérivés
- kronikář (« chroniqueur »)