kuplíř
Étymologie
- De l’allemand Kuppler, apparenté à coupleur en français.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kuplíř | kuplíři |
| Génitif | kuplíře | kuplířů |
| Datif | kuplíři | kuplířům |
| Accusatif | kuplíře | kuplíře |
| Vocatif | kuplíři | kuplíři |
| Locatif | kuplíři | kuplířích |
| Instrumental | kuplířem | kuplíři |
kuplíř \kʊpliːr̝̊\ masculin animé (pour une femme, on dit : kuplířka)
- Proxénète, maquereau.
„Ty svině jedna, když prodáváš svoje tělo a pášeš smrtelnej hřích, nemyslí si, že ten tvůj nějakej šesták mně pomůže. Já nejsem žádnej kuplíř, nestoudná běhno. Já to dělám jedině z outrpnosti k tobě…“
— (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Dérivés
- kuplířský
- kuplířství
Apparentés étymologiques
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage