místo
: misto
Étymologie
Adverbe
místo \ˈmiːstɔ\ invariable, adverbe de manière
- À la place de, au lieu de.
Půjdu tam místo tebe.
- j'irai à ta place.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | místo | místa |
| Génitif | místa | míst |
| Datif | místu | místům |
| Accusatif | místo | místa |
| Vocatif | místo | místa |
| Locatif | místě ou místu |
místech |
| Instrumental | místem | místy |
místo neutre
- Endroit, lieu.
Opuštěné místo.
- endroit désert.
- Place.
To je moje místo.
- c'est ma place.
- na místě. (locatif, variante de místu)
- sur place.
- Lieu.
Místo nehody.
- lieu de l'accident.
- Emplacement.
Stavební místo.
- chantier, emplacement à bâtir.
Préposition
místo \ˈmiːstɔ\ Note : Suivi du génitif.
- Au lieu de.
Udělám to místo něho.
- Je le ferai pour lui.
Dérivés
- místečko (« petite place, sinécure, nid douillet »)
- místenka (« billet avec une place précise »)
- místem (« par endroits »)
- místní (« local »)
- místně (« localement »)
- místnost (« local, bureau, pièce d'habitation »)
- místopis (« topographie »)
- náměstek (« remplaçant »)
- umístit (« placer »), přemístit (« déplacer »), rozmístit (« déplacer »)
- zaměstnat (« occuper une place, procurer une place »)
Prononciation
- tchèque : écouter « místo [ˈmiːstɔ] »
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage
- LINGEA, Lingea (in Czech), 2025 → consulter cet ouvrage (misto)