naklonění
Étymologie
- Dérivé de naklonit (« incliner »), avec le suffixe -ení, apparenté au russe наклонение, naklonenie.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | naklonění | naklonění |
| Génitif | naklonění | naklonění |
| Datif | naklonění | nakloněním |
| Accusatif | naklonění | naklonění |
| Vocatif | naklonění | naklonění |
| Locatif | naklonění | nakloněních |
| Instrumental | nakloněním | nakloněními |
naklonění \Prononciation ?\ neutre
- Inclinaison.
Když v roce 1185 dosáhla výšky tří pater, projevilo se jasně její naklonění.
— (Šikmá věž v Pise sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) )- Lorsqu'elle (la tour de Pise) atteignit la hauteur de trois étages en 1185, son inclinaison devint évidente.
Paronymes
- nakloněný
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage