povolený

Étymologie

Participe passif adjectivé de povolit (« permettre ») ; apparenté à povolný.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif povolený povolená povolené
vocatif povolený povolená povolené
accusatif povoleného povolený povolenou povolené
génitif povoleného povolené povoleného
locatif povoleném povolené povoleném
datif povolenému povolené povolenému
instrumental povoleným povolenou povoleným
pluriel nominatif povolení povolené povolená
vocatif povolení povolené povolená
accusatif povolené povolená
génitif povolených
locatif povolených
datif povoleným
instrumental povolenými

povolený \pɔvɔlɛniː\

  1. Permis, autorisé.
    • Nesmíte překročit povolenou rychlost.
      Vous ne devez pas dépasser la limitation de vitesse.

Synonymes

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.