rozpor

Étymologie

Doublet lexical de rozepře → voir roz- et přít.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif rozpor rozpory
Génitif rozporu rozporů
Datif rozporu rozporům
Accusatif rozpor rozpory
Vocatif rozpore rozpory
Locatif rozporu rozporech
Instrumental rozporem rozpory

rozpor \Prononciation ?\ masculin inanimé

  1. Divergence, désaccord, contradiction, conflit, opposition.
    • To je v rozporu s...
      C'est en contradiction avec...

Synonymes

  • neshoda, nesoulad

Dérivés

  • rozporný

Références