rozruch
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | rozruch | rozruchy |
| Génitif | rozruchu | rozruchů |
| Datif | rozruchu | rozruchům |
| Accusatif | rozruch | rozruchy |
| Vocatif | rozruchu | rozruchy |
| Locatif | rozruchu | rozruších |
| Instrumental | rozruchem | rozruchy |
rozruch \rɔzrʊx\ masculin inanimé
- Agitation, commotion, tapage.
Kniha vzbudila veliký rozruch.
- Le livre a provoqué un beau tapage [médiatique].
Album vzbudilo velký rozruch převážně díky písní Touch of My Hand, kde zpěvačka otevřeně zpívá o masturbaci.
— (In the Zone sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) )- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage