styl
Étymologie
- Du latin stilus.
Nom commun
styl \Prononciation ?\
Allemand
Forme de verbe
styl \staɪ̯l\
- Deuxième personne du singulier de l’impératif présent de stylen.
Prononciation
- Berlin (Allemagne) : écouter « styl [staɪ̯l] »
Étymologie
- Du latin stilus.
Nom commun
styl \Prononciation ?\
Anagrammes
Étymologie
- Du latin stilus.
Nom commun
styl \Prononciation ?\
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « styl [Prononciation ?] »
Étymologie
- Du latin stilus.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | styl | styly |
| Génitif | stylu | stylů |
| Datif | stylu | stylům |
| Accusatif | styl | styly |
| Vocatif | style | styly |
| Locatif | stylu | stylech |
| Instrumental | stylem | styly |
styl \stɪl\ masculin inanimé
- Style.
Tak on vzal ten kámen — pracky měl jako lopaty, postavil se na hráz a mířil; koukám, techniku neměl žádnou, styl žádný, nepracoval nohama ani trupem, a plums, hodil kámen do vody asi čtrnáct metrů; víte, je to dost, ale…
— (Karel Čapek, Povídky z jedné kapsy)- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Dérivés
- stylově (« avec style »)
- stylový (« de style »)
Prononciation
- tchèque : écouter « styl [stɪl] »
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage