věznit

De vězet ; voyez vězeň.

věznit \vjɛzɲɪt\ imperfectif (perfectif : uvěznit) (voir la conjugaison)

1. Emprisonner.
   • A ti dědové teď říkají, jak ukončí šestý komunistický kongres: "Počkejte... Do teď jsme zkoušeli izolovat zemi, věznili a mučili jsme ty, kteří nesouhlasili s vůlí našeho vůdce, nenechávali jsme naše lidi, aby si o sobě rozhodovali sami. Ale máme nový plán! Milión z vás vyhodíme, nebudeme vyplácet důchody, necháme vás podnikat (ale vy nám budete platit polovinu z toho, co vyděláte), nebudete moct bez našeho svolení cestovat a už vůbec nám nebudete remcat do našeho vládnutí, protože my to víme nejlíp. No to je dobrej kšeft, ne?" — (Fabiano Golgo, 1=Castro odchází, ať žije Castro)

     (…) Attendez... Jusque maintenant, on a essayé d'isoler le pays, d'emprisonner, de torturer ceux qui n'étaient pas d'accord avec notre leader, etc.

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage