wakú
Étymologie
- Dérivé de waku (« trust, monopole »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | wakú | wakuyú | wakutú |
| 2e du sing. | wakul | wakuyul | wakutul |
| 3e du sing. | wakur | wakuyur | wakutur |
| 1re du plur. | wakut | wakuyut | wakutut |
| 2e du plur. | wakuc | wakuyuc | wakutuc |
| 3e du plur. | wakud | wakuyud | wakutud |
| 4e du plur. | wakuv | wakuyuv | wakutuv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « wakú [waˈku] »
Références
- « wakú », dans Kotapedia