zděděný

Étymologie

Dérivé de zděděn, avec le suffixe -ý.

Adjectif

nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif zděděný zděděná zděděné
vocatif zděděný zděděná zděděné
accusatif zděděného zděděný zděděnou zděděné
génitif zděděného zděděné zděděného
locatif zděděném zděděné zděděném
datif zděděnému zděděné zděděnému
instrumental zděděným zděděnou zděděným
pluriel nominatif zdědění zděděné zděděná
vocatif zdědění zděděné zděděná
accusatif zděděné zděděná
génitif zděděných
locatif zděděných
datif zděděným
instrumental zděděnými

zděděný \Prononciation ?\

  1. Hérité.
    • Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný… — (« Dědina », dans Ottův slovník naučný)
      donc les biens hérités

Antonymes

Références

Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.